Žluknutí mýdel a olejů
Žluknutí je proces oxidace tuků, kdy kyslík ze vzduchu “napadne” mastné kyseliny – především nenasycené (olejová, linolová a linolenová), které obsahují dvojnou vazbu, která je méně pevná a snadněji rozlomitelné. Čím více má mastná kyselina dvojných vazeb, tím je k žluknutí náchylnější.
Povídání o mastných kyselinách najdete v souborech ve skupině (PDF) nebo v odkazu zde Mastné kyseliny – tabulka Doporučuji před čtením článku prostudovat!
Výsledkem oxidační reakce jsou pro kosmetiku a potraviny nežádoucí látky (aldehydy a ketony) – ty mění vzhled mýdla (žluté kulaté skvrny), zapáchají a navíc působí negativně na zdraví pokožky.
Dneska si povíme, jak žluknutí vzniká, co ho způsobuje a jak žluknutí předcházet.
Stabilita olejů a tuků
Pokud je olej nebo tuk odolný vůči oxidaci, pak mu říkáme oxidačně stabilní. Pokud jste prostudovali výše uvedený soubor o mastných kyselinách, pak je vám jasné, které mastné kyseliny (tuky) to jsou.
Oxidačně velmi stabilní jsou tuky s převavahou těchto mastných kyselin – laurová a myristová, stearová a palmitová – což jsou nasycené mastné kyseliny (neobsahují dvojnou vazbu, proto se jmenují nasycené) a najdeme je především v pevných tucích. Z toho plyne, že pevné tuky jsou oxidačně velmi stabilní. Bez oxidace vydrží i několik let. Často jsou to tuky z rostlin, které rostou ve velmi teplém podnebí a plody, ze kterých se získávají jsou velké (kokosový ořech například).
Oxidačně stabilní jsou oleje složeny převážně z kyseliny olejová a ricinolejová (ricinová). Tyto mononenasycené mastné kyseliny obsahují pouze jednu (mono) dvojnou vazbu. Zde řadíme tzv. stabilní oleje – olivový, mandlový, světlice a slunečnice HO. Bez oxidace vydrží zhruba dva roky. Často jsou to oleje z rostlin, které rostou ve středně teplém podnebí a plody, ze kterých se získávají jsou středně velké (oliva, mandlový ořech.)
Oxidačně nestabilní a velmi nestabilní jsou oleje složeny převážně z kyseliny linolové a linolenové. Jsou to polynenasycené mastné kyseliny, mají ve své molekule více (poly) dvojných vazeb. Linolová má dvě, linolenová tři. Tyto mastné kyseliny žluknou opravdu rychle. Od vylisování olejů s převahou těchto MK často do pár týdnů až měsíců – pokud jsou ponechány na světle a v teple. Lisují se z malých semínek rostlin z mírného pásu (pupalka, konopí, mák, len atp). Jsou to tedy “naše” oleje, z našich klimatických podmínek. Proto vyrobit ryze české mýdlo bez použití živočišných tuků je takřka nemožné.
Mýdlo se však chová jako směs mastných kyseliny z olejů a tuků, které jsou v receptu. To znamená, že například konopný, pokud by byl v mýdle použit ve 100% pak mýdlo žlukne do pár týdnů. Pokud je však použit ve směsi se stabilními oleji velmi stabilními tuky, pak je možné, že mýdlo vydrží řadu měsíců, při dokonale správném skladování i let.
Zapamatujte si, že pevné tuky mají tu vlastnost, že stabilizují nestabilní oleje, které by jinak rychle a velmi ochotně žlukly. Takže mýdlo pokud vyrobíme mýdlo 80 % kokosový tuk a 20 % konopný, tak takové mýdlo má reálnou šanci na dlouhý a zdravý život. Naproti tomu mýdlo z 80 % olivového oleje a 20 % konopného brzy žlukne – v řádu týdnů.
Co z toho plyne? Mýdlo se vždy chová jako směs vlastností všech mastných kyselin v něm. V našem příkladu s konopným olejem je v obou případech v množství 20 % ale rychlost žluknutí bude jiná v kombinaci s vysoce stabilním pevným tukem plným nasycených mastných kyselin bez dvojných vazeb a rychlost žluknutí bude jiná se stabilním olejem, který samotný již obsahuje dvojné vazby.
Dá se velmi zjednodušeně říci, že čím více dvojných vazeb v mýdle máme, tím bude mýdlo rychleji žluknout. Ikdyž ne vždy je to pravda. Ale pro začátečníky tato orientace stačí 🙂
Pro pokročilé podrobné vysvětlení: Pokud jsou dvojné vazby navíc z polynenasycených mastných kyselin, pak je žluknutí ještě rychlejší. Například, pokud budeme v mýdle mít hlavně olejovou mastnou kyselinu, bude tam např 85 dvojných vazeb a žluknutí nebude rychlé. Pokud však budeme mít především dvojné vazby z linolové a linolenové MK pak i když bude dvojných vazeb méně, např 70, pak bude toto mýdlo rychleji žluknout než mýdlo z 85 dvojnými vazbami, které jsou ale z mononenasycené mastné kyseliny (olejová).
To znamená, že oleje složené z mononenasycených MK (olejová a ricinolejová) s jednou dvojnou vazbou jsou stabilnější a nemusíme se omezovat v jejich použití. Naopak i kdybychom měli v mýdle méně dvojných vazeb, které by ovšem pocházely z polynenasycených MK (linolová a linolenová, pak je tu mnohem vyšší riziko, že mýdlo žlukne. Je to srozumitelné?
Jak poznám, že mýdlo bude náchylné ke žluknutí?
Podle obsahu mono- a polynenasycených mastných kyselin.
Pro začátečníky
Dvojné vazby v receptuře nám “spočítá” kalkulačka a tento údaj nám předkládá v podobě hodnoty IODINE.
IODINE – jodovém čísle se nám udává procentuální podíl nenasycených mastných kyselin na celkovém množství mastných kyselin v mýdlovém receptu.
Jaké hodnoty IODINE jsou v pořádku? Kalkulačka uvádí rozmezí 41 – 70.
Já bych to upřesnila. Mýdla s iodine do 60 vydrží i roky bez oxidace, do 65 vydrží při správném skladování roky, nad 65 je třeba upravit skladování nebo použít antioxidant. O antioxidantech bude následující téma na týden.
Pro pokročilé
Iodine je orientační a nedělá rozdíl mezi dvojnými vazbami z kyseliny olejové, která je stabilní a z nestabilních kyselin linolové a linolenové. Proto je přesnější orientovat se podle obsahu mastných kyselin.
Pokud máme olejové MK v receptu kolem 50 % pak si můžeme dovolit dát 15 max 20% kyseliny linolové a 1 – 2 % linolenové. Čím více olejové MK, tím méně si můžeme dovolit dát linolové a linolenové MK a naopak.
Obecně také platí, že mastné kyseliny z tuků a olejů přeměněny na mýdlo, tedy v pevném skupenství, jsou méně náchylnější ke žluknutí. Jednoduše řečeno – olivový olej ve flašce v tekutém stavu vám žlukne rychleji než v mýdle. V tekutém stavu má totiž kyslík mnohem snazší cestu k mastným kyselinám než v pevném.
Představte si, že jste kyslík a máte se dostat z bodu A (vzduch) do bodu B (dvojná vazby). Ve vodě snadno doplavete, v medu už to bude horší a beton překonáte jedině se sbíječkou 😀
Co urychluje oxidaci tuků – žluknutí?
Vzduch
Oxidace probíhá pouze na vzduchu. Je k ní potřeba kyslík, proto je dobré zralá mýdla (nejlépe 2 – 3 měsíční) zabalit alespoň do papíru nebo krabičky. Někdo dokonce vyzrálá mýdla balí do smršťovací folie.
Teplota
Čím je tepleji, tím rychleji probíhá žluknutí. Ideální teplo pro zrání mýdlem je zhruba 18 – 22°C. Do 25 – 28°C se to dá přechodně přežít, nad 28°C už při dlouhodobějším skladování může dojít k rychlejší oxidaci. Po zrání je vhodné uložit mýdla na chladnější místo, nejlépe do 20°C. Mýdla velmi náchylná k žluknutí můžeme skladovat i v lednici nebo v mrazáku. Nejlépe zabalené do papíru a hermeticky uzavřené.
Vlhkost
Tady jde jak o vlhkost z prostředí – vzdušnou vlhkost, tak o zbytkovou vodu v mýdle.
Vzdušná vlhkost urychluje žluknutí. Nejvražednější kombinace pro mýdla je letní počasí, kdy teploty jsou kolem 25°C a zároveň je dusno, vlhko z deště. V takovém počasí mýdla doslova potí. Nejdřív toto postihne mýdla se solí, poté i klasická mýdla. Důležité je v tomto případě větrat, klidně na mýdla pustit větrák a pokud máte k dispozici vysoušeč vzduchu, tak jej neváhejte použít. Vlhkost vzduchu je ideální kolem 55%. Pro profi výrobu je vysoušeč vzduchu a klimatizace nezbytná pro udržení kvality mýdel i v létě. Pokud máte mýdla jen pro svou potřebu, udělejte co je ve vašich silách, aby měla mýdla co nejlepší podmínky, ale zase se tím nestresujte. 🙂 Ony něco vydrží!
Pokud je v mýdle použito více vody (více než poměr 2:1), mají mýdla tendenci rychleji žluknout. Protože čím je mýdlo měkčí, tím snadněji kyslik prostoupí dovnitř do struktury mýdla a snadněji se dostane k mastným kyselinám, se kterými zreaguje. Více k tématu vody v článku Množství vody v mýdle
Světlo
Na světle mýdla žluknou závratně rychle. Proto i pro zrání vybírejte temnější kouty v domě a po zrání mýdla uložte v temnu! To je velmi důležité. Stačí zabalit do papíru a naskládat do krabice.
Když to shrnu, pokud chcete žluklá mýdla, dejte je do kuchyně nebo koupelny nejlépe k oknu 😀 Teplo, vlhko a světlo – žluknutí zaručeno i u stabilnějších receptur.
Minerály a kovy z vody
Měď, železo a vápník jsou schopny katalyzovat žluknutí. Jak by se tyto látky mohly dostat do mýdla? Snadno 🙂 s vodou z kohoutku, minerálkou atp použitou k výrobě mýdla. Už chápete proč se doporučuje minimálně demi voda?
Přetučnění a žluknutí
Dlouhou dobu se tvrdilo, že přetučnění/podlouhování, zvyšuje riziko žluknutí mýdla. A čím více nezreagovaného tuku či jeho částí, tím rychleji by mělo mýdlo žluknout.
Což bylo opět K.Dunnem v knize Scientific soapmaking vyvráceno. Žluknutí začalo u mýdel s přetučněním/podlouhováním (10 %) ve stejnou dobu, jako u mýdel bez přetučnění ( 0 %). Je tedy jedno jestli je v mýdle mastná kyselina ve formě mýdla nebo jako tri – di – mono – glycerid. Obě tyto molekuly žluknou stejně rychle.
Nejvíce můžeme ovlivnit žluknutí složením receptury (vynechání žluknoucích tuků), skladováním a obsahem vody. O žluknutí budeme také mluvit v jednom z témat na týden.
Co ale může zrychlit žluknutí je tvrdost mýdla. Protože čím je mýdlo měkčí, tím snadněji kyslik prostoupí dovnitř do struktury mýdla a snadněji se dostane k mastným kyselinám, se kterými zreaguje. A už jsme si řekli, že přetučnění/podlouhování ovlivňuje tvrdost mýdla. Takže ano, v tomto případě žluknutí s přetučněním/podlouhování nepřímo souvisí. Více k tématu přetučnění v článku Přetučnění vs podlouhování
Jak se vyhnout žluknutí?
Po přečtení článku byste měli mít jasno. Jen to na závěr shnu a doplním o pár tipů.
– zrání a skladování mýdel při vhodné teplotě, v suchu a ve stínu/tmě
– nedovolte, aby se mýdla během zrání a skladování sebe dotýkala – na styčných plochách se kondenzuje vlhkost – mýdla zabalte do papíru nebo proložte např. pečícím papírem
– nechte mýdla zrát tak, aby se k nim dostal vzduch ze všech stran – nepokládejte na plastové, kovové nebo laminované plochy, které nedýchají. Dřevěný rošt je ideální.
– hlídat si obsah polynenasycených mastných kyselin nebo iodine do 65
– používat čerstvé suroviny – ne, opravdu žluklý olej hydroxid neuzdraví
– macerací rostlinného materiálu v oleji výrazně snižujete jeho životnost, je vhodné takový macerát co nejdříve použít a/nebo využít antioxidant
– skladujte oleje a tuky v temnu, v dobře uzavřených nádobách a ideálně do teploty 20-22°C
– používání demineralizované nebo destilované vody
– použití antioxidantů – o nich si řekneme příště 🙂

